OSMISTÉ VÝROČÍ
Jan Roda
V loňském roce nebylo možné přehlédnout osmisté výročí památné půlnoční mše, při které sv. František připomněl křesťanům hluboký význam vzpomenutí na narození Krista do nuzných poměrů. Četná připomenutí měla různou podobu. Bylo napsáno mnoho článků, vydáno nemálo tištěných betlémů, vzpomínalo se i na vánočních výstavách. Některé vzpomínky dokázaly vystihnout sílu výročí, jiné byly velmi povrchní a historicky nepřesné. Těch posledních je škoda, oslabily oslavy.
Mezi mnohé dobré počiny lze zařadit vydání papírového vystřihovacího betlému, který připravili jesličkáři z italského Gazzana. Ve vkusně řešeném betlému přenesli příběh o narození Krista do horské krajiny, která je jim blízká.
Ve své vydavatelské činnosti však nadále pokračují. Letos je osmisté výročí, kdy je připomínáno zjevení stigmat svatého Františka. Tomuto tématu se věnuje samostatné výtvarné dílo, formálně se znaky stavby betléma. Nazývat je však betlémem rozhodně nelze.
Záměr tím však nekončí. V následujícím roce je stejné kulaté výročí literárního díla Chvála Stvoření, které je, alespoň v části, přisuzováno svatému Františkovi. Je známé jako duchovní píseň, zapsaná v umbrijském dialektu. V roce 2026 pak uplyne 800 let od smrti tohoto světce. K oběma výročím se chystá vydání scénického obrazu ve formátu vystřihovacích archů.
Bohatost vydavatelských záměrů, které jsou tak blízké jesličkářství, otevírá znovu otázku, jak tyto scénické obrazy nazývat. Označovat vše betlémem se nejeví jako správné.
