ČESKÁ VÁNOČNÍ HUDBA A ČESKÉ PASTORELY
Karel Klikar
V závěru loňského roku mě můj přítel Honza Roda požádal, abych v rámci přednášek na derniéře naší spolkové výstavy ve Ctěnicích, která se uskutečnila dne 25. února, něco málo řekl o české vánoční hudbě a českých pastorelách. Těm, kteří se zmíněného odpoledne nemohli zúčastnit, předkládám toto velmi stručné shrnutí tématu mé tehdejší přednášky. O vánočních svátcích si asi nedovedeme představit slavení narození Ježíše Krista bez stavění betlémů, betlemářských výstav, ale i vánočních písní, koled, pastorel, či vánočních mší, které se prezentují nejen během mší, bohoslužeb, ale také v průběhu koncertů, cíleně uspořádaných pro prezentaci vánoční hudby. České vánoční písně a koledy velmi dobře známe, rádi je zpíváme a mnohé z nás je učily už naše maminky, když jsme začali rozum brát. Přestože zpívání koled je stejně jako u nás, tak v okolních zemích střední a západní Evropy, jeden z prastarých zvyků, který jsme přebrali od svých předků, nejsou koledy jediným zdrojem vánoční hudby. Jsou, jako ostatní vánoční hudba, hudbou duchovní. Při bohoslužbách byla přísně předepsána jako liturgický jazyk latina. Ta ale nemohla lidové posluchače zejména o vánočních svátcích, ke kterým měli nejblíže, uspokojit. Proto začal do pastorálních mší, které už samy byly posluchačům bližší svými hudebními pastorálními prvky, pronikat český pastorální text. Jak už sám název pastorely (pastorela z latinského pastor - pastýř) napovídá, pastorely charakterizují pastýřské motivy. V druhé polovině 18. století došlo v českých zemích k mimořádnému rozkvětu a rozšíření pastorel. Uvádí se, že v historických pramenech můžeme nalézt několik set kompozic této hudby, které napsali převážně kantoři na venkovských školách a kůrech. Tito kantoři kolem sebe vychovávali hudebníky z řad chlapců svých škol, dávali dohromady kostelní sbory, hrávali i na varhany, žádné vánoční slavnosti se bez nich neobešly. Podíl zhudebňování českých textů sílil především zásluhou skladatelů, působících na českém a moravském venkově. Svérázným způsobem k těmto tendencím přispěl zakladatel proslulého hudebnického rodu, varhaník a rektor školy v Cítolibech u Loun Václav Jan Kopřiva (1708-1789). V pastorální mši D dur pro soprán, alt, tenor a bas prolínají latinský text česky zpívané pastorely, které ve výstižné zkratce shrnují hlavní události pastýřské scény betlémského příběhu, a vycházejí z jesličkových her. Pastýři hlídají stáda, ponocný ohlašuje půlnoc a pastýřům se zjevují září obklopení zvěstující andělé. Následně pastýři shánějí dary a vydávají se do Betléma, kde se klanějí, obdarovávají Ježíška a prosí za pokoj a mír. Hudba, která zní v tomto předobrazu českých vánočních mší Josefa Schreiera a Jakuba Jana Ryby, je ve své půvabné podobě typickým dokladem české lidové tvorby. Ale tradice hudebních vánočních pastorel byla velmi rozvinuta i jinde v Čechách, například na Jičínsku, Boleslavsku a Novopacku. Výraznou postavou byl kantor Jiří Ignác Linek (1725 – 1791), který se narodil v Bakově nad Jizerou. Linek složil Missu pastoralis ex F. Jedná se v podstatě o latinskou pastorální mši, ke které Linek přidal celou jednu větu nazvanou Pastorela na téma písně Narodil se Kristus Pán. Známá je též jeho pastorela Dobrou noc Ježíšku. V díle českých kantorů obecně existovaly tři typy pastorální mše. Jednalo se v prvé řadě o latinskou pastorální mši, která byla nejobvyklejší. Vlivem českých pastorel a starších jesličkových her se do latinské pastorální mše postupně dostával český pastorální text a vznikl tak další typ: česko-latinská pastorální mše. Vývoj pastorální mše byl dovršen Jakubem Janem Rybou, který latinský text zcela vynechal a vznikl tak třetí typ – česká pastorální mše. Vrcholem pastorelové tvorby u nás je Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby "Hej mistře !" (1796). Postupem času se stala doslova symbolem českých Vánoc, stejně jako koledy, betlémy nebo vánoční stromek. Pro současné skladatele znamenají Vánoce návrat k tradicím lidové jednoduchosti, ale také projev pevného zakořenění v rodné zemi. Mnoho skladeb složil k Vánocům Jan Hanuš (1915-2004), Jiří Berkovec (1922-2008) se zaměřil na archívní studie pastorel a spojuje je s moderní promyšlenou, kompoziční technikou. Jitka Snížková (1924-1989) je autorkou cyklu český Třebechovický betlém, dále skladby pro varhany Český betlém, připomínající české jesličky pana kantora Jakuba, mistry řezbáře a také úspěch Třebechovického betléma na Světové výstavě v Montrealu. Jistě se shodneme, že rádi posloucháme vánoční hudbu minulých slohových období pro její líbeznou melodikou, pro posluchače srozumitelnou, přehlednou a radostnou. Oslavy Vánoc jsou spojeny také s hudbou, adventní, rorátní, štědrovečerní, božíhodovou, koledou svatoštěpánskou nebo tříkrálovou, dnešnímu člověku většinou splývají, ale v povědomí zůstaly kontexty vyzařování radosti a jasu vánočních zpěvů. Proto vánoční hudbu každoročně obnovujeme a znovu a znovu chceme zpívat prastaré písně, koledy, pastorely, mše. Tuto hudbu radosti a klidu potřebujeme k životu, vrací nás do dětství, do naivní radosti, klidu a dojetí… Málokterá země může prezentovat takové množství různých koled, pastorel a vánočních písní.