NÁVŠTĚVA KOSTELA SVATÉHO MATĚJE
Bohumil Dušek
Na minulý
Štědrý den bylo téměř jarní počasí, jak to v posledních letech bývá. Po
sněhové nadílce týden předtím teď nebylo po sněhu ani památky, teploměr se
šplhal k deseti stupňům. Ale co se dá dělat - Vánoce se slaví
v australském létě nebo pod palmami na rovníku, musíme se přizpůsobit.
Sluníčko láká k procházce, tomu se nedá odolat. A kam o Štědrém dnu?
Určitě za nějakým betlémem. A volba padla na kostel svatého Matěje v Praze
6. Asi přesněji by se mělo říkat kostelík, protože velikostí opravdu neoplývá.
Ale viditelný je zdaleka. Na ostrohu nad Šáreckým údolím stojí od roku 1771 a
tvoří dominantu Dolní Šárky. Kostel na témže místě stával už dávno předtím,
podle pověsti první nechal zbudovat roku 971 kníže Boleslav II. na místě, kde byla za tzv. dívčí
války údajně pohřbena zmasakrovaná Ctiradova družina. První doložená zmínka o
kostelu sv. Matěje pochází z roku 1404.
Po vystoupení z autobusu jsme viděli, že stejný nápad jako my mělo desítky dalších lidí. Skoro nepřetržitý proud lidí do kostela i od něho zaplňoval chodník i přístupovou cestu, většina si nesla lampičky na betlémské světlo, které bylo v kostele k dispozici. Kromě koupených lucerniček byly vidět i zajímavé vychytávky na přenesení světla, které čeští kutilové vymysleli.
My už jsme
světlo měli doma od minulého dne, naším cílem byl perníkový betlém. Do kostela
bylo docela těžké se dostat, protože byl plný, dokonce stála fronta před ním.
Uvnitř byli dílem zájemci o betlémské světlo, dílem o prohlídku unikátního
betlému. Ovšem i ti první si betlém prohlíželi. Za pozornost ale stojí i
interiér svatostánku.
Po dostavbě byl kostel vybaven převážně rokokovým mobiliářem, a to zčásti novým, zčásti převzatým z kostelů
zrušených za vlády Josefa II.
Hlavní oltář je rokokový s
krásnými řezbami a bočními brankami. Nad ním visí v rokokovém rámu neseném
vyřezávanými figurami andělů obraz sv. Matěje z roku 1699, který pravděpodobně již pro předcházející kostel namaloval pražský
malíř raného baroka Kristián Dittmann (1639-1701). Pozadí portrétu sv. Matěje tvoří výjev
ilustrace pověsti o založení kostela (napadení knížete medvědem) se siluetou Hradčan. V horní části obrazu je vymalován znak
objednavatele, svatovítského probošta Františka Xavera Strachovského, rytíře ze
Strachovic. Obraz byl v roce 1839 obnoven pražským malířem Václavem Myslivečkem. Rokoková kazatelna bez stříšky je zdobena plastikami andílků nesoucích symboly Víry, Naděje a Lásky. Křtitelnice byla do kostela přenesena z baziliky sv. Jiří na
Pražském hradě. Kněžiště je od chrámové
lodi odděleno nízkou rokokovou mříží. Nad ním
je na jižním pilíři hlavního oblouku zavěšen mohutný dřevěný barokní krucifix. Pod kruchtou je ve stěně zasazena mramorová nástěnná
kropenka s letopočtem 1658, nad níž visí obraz
sv. Salvátora.
Varhany od pražského varhaníka Jindřicha Šiffnera věnoval kostelu probošt Eduard Tersch v roce 1891.
Po druhé světové válce byl nad kazatelnu zavěšen barokní reliéf Nejsvětější Trojice, který byl nalezený v roce 1945 a poté restaurovaný. Při vyloupení kostela v 90. letech 20. století byl však tento reliéf odcizen, takže na jeho místo byl později umístěn obraz od Jiřího Anderleho, darovaný jeho autorem. Jiří Anderle dále věnoval kostelu obraz Madony s dítětem, který byl umístěn v jihovýchodním rohu chrámové lodi. Obrazy mají značnou uměleckou cenu, ale mně v historickém interiéru připadaly trochu zvláštně. Ale je to pouze můj neodborný názor.
Kostel, zasvěcený apoštolovi svatému Matěji, je původním cílem matějských poutí, prvních jarní poutí v Praze. Poutní křížová cesta se dvanácti kapličkami začínala v blízkosti nynější stanice Hradčanská. Jednu z nich můžeme ještě vidět pod kostelem na kraji přístupové cesty. Ve třicátých letech 20. století se poutí zúčastňovalo až 250 000 lidí.
Ale vraťme se k betlému. Tradice známých perníkových betlémů vystavovaných v době Vánoc v dejvickém kostele sv. Matěje vznikla v roce 1972. Jesličky měly původně asi třicet postaviček, jejich počet se však v průběhu let zvýšil na více než tři stovky. Jednotlivé postavy jsou oděny do krojů z různých částí Čech, Moravy a Slezska.
Každoročně se pečou figurky čerstvé, přibližně od roku 1980 se některé z nich konzervují a uchovávají. Nejprve pekla betlém výtvarnice Helena Horálková, zhruba od roku 2002 ho peče žák paní Horálkové, cukrář Daniel Zítka.
V roce 1972 v malém kostelíčku svatého Matěje započal svou kněžskou činnost aktivní pater Machač, který zaopatřil maminku akademické malířky Helenky Horálkové. Ta mu z vděčnosti přinesla o vánočních svátcích pár napečených nádherných perníkových figurek, prý ať je rozdá ministrantům po mši svaté. Jenže Otci Machačovi se tak zalíbily, že místo ministrantům je dal vystavit v kostele, což mělo takový úspěch, že další roky se tento nenápadný dárek rozrostl do úchvatných rozměrů! Paní Horálková byla známá už jen jako "Perníková Helenka" a pater Machač se do srdcí všech zapsal jako věčně optimistický kněz přinášející naději i do těžkých životních situací.
Na protější straně kostela je vystaven ještě jeden betlém: papírový vystřihovací Svatomatějský. Autor je stejný jako u perníkového - Daniel Zítka. Na dvanácti arších A4 je rozsáhlý betlémský výjev situovaný do okolí kostelíka sv. Matěje. Je poměrně nový, byl vydán v roce 2021 (viz ukázku na obálce). Výtvarným výrazem připomíná paní Horálkovou, její některé betlémy se tam také dají zakoupit.
Při zpáteční cestě je dobré se projít po přilehlém hřbitově, kde můžeme najít řadu starých historických náhrobků, tvořících svébytnou uměleckou galerii.
Návštěvu kostelíka je samozřejmě možné
realizovat kdykoli, ale betlém tam nalezneme pouze v době vánoční. Tak
toto povídání berte hlavně jako pozvánku na příští Vánoce.
Zdroje:
Wikipedie.cz, matejstranti.com, krestanskevanoce.cz
