ŽIVOT A PODIVUHODNÉ ČINY SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI
Z knihy Tomáše z Celana
Tomáš
z Celana (1200-1265) byl italský řeholník, básník a spisovatel. Byl
současníkem sv. Františka. Papež Řehoř IX. jej pověřil sepsáním životopisu
sv. Františka. V knize Život a podivuhodné činy svatého Františka z Assisi věrohodně zaznamenal okolnosti a průběh památné vánoční mše v Grecciu, od které letos uplyne 800 let. Připomeňme si přípravy a průběh mše. Buďme těmi poučenými, kteří nekošatí skutečnou událost.
redakce
468
Proto
musím vzpomenout a uctivě vylíčit onu slavnost, kterou konal tři roky před svou
slavnou smrtí u vesničky jménem Greccio v den Narození našeho Pána Ježíše
Krista. V té krajině žil muž dobré pověsti, a ještě lepšího života jménem Jan.
František ho zvlášť měl rád, protože přes znamenitou pověst a vážnost, kterou
tam požíval, pohrdal šlechtictvím těla a snažil se dosáhnout šlechtictví duše.
Toho si – jak často činíval – povolal blažený František k sobě. Bylo to asi
čtrnáct dní před Narozením Páně. A řekl mu: "Chceš-li, abychom blížící se
slavnost Vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám.
Chtěl bych totiž oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě, a
chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě
muselo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, i jak leželo na
seně." Když to dobrý a oddaný muž uslyšel, spěšně na jmenovaném místě připravil
všecko, jak mu světec uložil.
469
Den
radosti se blížil, čas jásotu nadešel. Z různých chýší přišli bratři, muži i
ženy z okolí, jak jen mohli, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc,
která ozářila jasnou hvězdou všechny dni a roky.
Konečně přišel světec, všecko našel připraveno, viděl to a radoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola a oslíčka. Je uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí blaženě. Lidé se sem scházejí a naplňuje je z obnovené tajemné události nová radost. Les zní písněmi a od skal se odráží jásot. Bratři zpívají, přinášejí tak Bohu náležitou chválu, a celá noc jásá čistou radostí. Boží světec stojí u jesliček, vzlyká bolestí a zároveň je proniknut svatou zbožností a podivuhodnou radostí. U jeslí se slaví slavná mše svatá – kněz pocítí netušenou útěchu.
470
Světec
si obléká jáhenská roucha – byl totiž diákonem – a libozvučným hlasem zpívá
evangelium. Jeho hlas, jeho silný hlas, jeho něžný hlas, jeho jasný hlas, jeho
libozvučný hlas zve všechny k nejvyšší chvále. Pak shromážděnému lidu káže o
narození chudého Krále a blahořečí městečku Betlému. Často, když chce vyslovit
jméno "Ježíš", říká pln převeliké lásky "Děťátko betlémské". A když vyslovuje
slovo "Betlém", zní to jako mečení jehňátka. Víc, než slovy přetékají jeho ústa
láskou. Když vyslovoval jméno "Děťátko betlémské" nebo "Ježíš", olizoval rty
jazykem, jako by chtěl ještě názorněji ukázat sladkost tohoto jména. Ukázala se
tam štědrost a velkomyslnost Všemohoucího. Jeden zbožný muž měl podivuhodné
vidění. Spatřil v jesličkách neživého chlapečka, viděl, jak k němu přistupuje
Boží světec a dítě budí jako z hlubokého spánku. A nebylo nevýstižné toto
zjevení; vždyť Ježíš byl v mnoha srdcích zapomenut. Milostí Boží ho v jejich
srdcích svatý služebník František probudil a znovu uvedl do jejich vědomí.
Když
slavnost skončila, odcházeli všichni domů v blahé radosti.
