Betlemář 84

ADAMÁCI
Jiřina Hánová

Pro zájemce o život a tradice na Chodsku napsala v r. 2014 Jitka Kurcová, tehdy pracovnice domažlického muzea, poutavou publikaci Neobyčejné obyčeje Chodska[1]. Mne zaujalo především sdělení o adventní obchůzkové hře Haramáci (Adamáci).

Hra je postavena na písni Šel jest Pán Bůh, šel do ráje:

Hra Adamáci je jakousi dramatizací textu, který je uváděn jako píseň svatební v Staročeských pověstech Václava Krolmuse[2]. Najdeme jej i v Erbenově sbírce[3 ]pod názvem První hřích a pokuta, i s notovým záznamem a s cennými poznámkami:

O písni této praví se, že pochází od Bratří českých, kteří prý ji složili. Byla též vytištěna roku 1740 v Příbrami, avšak již valně porušena a o dobrou polovici rozmnožena nechutným přídavkem počátku tohoto:

Tu máš, Evo, z tvého smíchu,
teď jsme padli oba k hříchu atd.

Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí:

Kriste, pro tvé umučení
dej nám hříchu odpuštění.
Ať nás nežže věčný plamen,
zachovej nás, Kriste. Amen.

Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.

Znala jsem ji z dětsví, ale nevěděla o souvislostech zhola nic. Po opakované důkladné četbě stati jsem se pustila do hledání odpovědí na otázky, kdy hra vznikla, kdo je autor, zda už zanikla. J. Kurcová podotýká, že se o ní zmiňuje J. Š. Baar v knize Paní komisarka[4]. Děj je situován do doby kolem r. 1845:

Němcová si v kostele všimla smrčku, zaraženého do dřevěného špalíku a ověšeného ze dřeva vyřezanými a žlutě a červeně pomalovanými jablky a hruškami.

Večer pak byla na statku u Králů svědkem hry pro ni dosud neznámé. Starý Hones z Capartic postavil doprostřed světnice smrček, syn a dcera si stoupli k němu. Hones odepjal si z hadrů ušitého hada, ovinutého kolem těla a pověsil ho na smrček. Syn - Adam byl oblečený v dlouhou košili, natřenou žlutou hlinkou, jeho sestra - Eva jako jeptiška. Hones zpívá o ráji a vtom do světnice vrazí ďábel a volá česky příšerným hlasem: "Brr, už jsem se dostal do rajského sadu. Teď se udělám podobný hadu, připlazím se po mém břichu, svedu Evu k zlému hříchu." Vrhá se na zem, kroutí se jako červ, válí se a plazí, skrčí se pod stromeček, nad ním visí ušitý had a syčí: "Ksss! Sněz ty, Evo, sněz to jabko, což jest po něm velmi sladko." Ďábelská ruka podává Evě skutečné jablko, ta se zakusuje a podává Adamovi ohryzek. Had ovine Evu i Adama řetězem a táhne je ke dveřím, v poslední chvíli se ozve Bůh. "Halt! Pack dich weg, Satan, du Hölenhund!" Ďábel vyrazí ze dveří a všichni, Češi i Němci spustí: "Šel jest Pán Bůh, šel do ráje..."

Sedlák přináší vrchovatou košinku žita, účinkující nastavují pytel, děkují, seberou smrček a putují o číslo dál. "Tohle, co jsme viděli, tvoří jenom část velké vánoční hry," říká pater Fastr.

Čenĕk Zíbrt ve svých Veselých chvílích[5] píše :
Chodenie s hadem na Nový rok udržuje se na Slovensku od dob nepamětných. Děti zpívají při těchto obchůzkách:
Išel Pan Boh až do ráje, Adam za ním poklekaje:
Všecky stromy užívajte, len ten jeden zanechajte,
ktorý stojí v prostred ráje, bielým kvítím prokvítaje!
Učinil se ďábel hadem, podviedol Evu i s Adamem.
Eva dala Adamovi jakžto svému manželovi:
Na ty Adam toto jabko, veť je ono velmi sladkuo!
Jako to jablko zedli, hned jich z raja vyvedli.
Dal jim Pán Boh dve motyčky, aby išli na viničky:
Tu orajte, tu kopajte tak si chleba nabývajte!
Kým si chleba nadobudli, dost sa oni naplakali.

S hadem chodívají takto chlapci v liptovské, v šarišské a jiných stolicích, od Vánoc až do Nového roku, ve dne i večer po domech tuto píseň zpívajíce, hada z dřeva a z papíru v rukou nosíce, jej hned stahujíce, hned prodlužujíce a vůbec všelijaká pohybování a otáčení s ním činíce, začež v každém domě dar z peněz neb z koláčů dostávají.

Tento had je z dřevěných článků tak složen, že se může velmi hbitě stáhnout a roztáhnout - roztažený pak činí oblouk. Ocas jeho drží chlapec v ruce a jak konec prsty stáhne nebo roztáhne, tak se všecky články stahují neb roztahují, až hlava hadova toho, koho chlapec chce a do něhož namíří, dosáhne. Stažený had je asi na střevíc, roztažený asi na sáh dlouhý. Na hlavě má dračí korunu z pozlaceného papíru, otevřený pysk má červeným papírem obtažen, na jazyku špendlíkem připevněno jablko.

Betlemářům je dobře známý svou knihou Betlemy Karel Procházka. R. 1910 vyšla jeho neméně zajímavá studie Lid český z hlediska prostonárodně náboženského[6], ve které se zmiňuje o jejich původu i vlivu našich sousedů na ně. Dělí je na pastýřské a tříkrálové. Námi sledovaný text najdeme zcela jinde, a to v části o písních svatebních: Tak např. ona známá píseň Šel jest Pán Bůh... se závěrečnou poznámkou: Při této písni před nevěstu o svatební hostině se stavěl na stůl stromeček - patrně připomínající strom rajský.

Píseň, ve své dobĕ zřejmĕ hodnĕ rozšířená, mĕla tedy dvojí roli: jako svatební ji připomíná i Č. Zíbrt[7] v Českém lidu už r. 1926, kde uveřejňuje vzpomínku Jindřicha Šimona Baara na svatbu v Řeporyjích.

Nás především zajímá jako píseň kolední; o ní přináší svědectví F. V. Vykoukal[8] v knize Z časů dávných i našich (1893). V kapitole o vánočních koledách a hrách čteme, že byly v adventu hrány Vánoční, Rájová a Tříkrálová a odkazuje na práci Julia Fejfalíka z Moravy. Píše: Hra rájová, rozsahem předešlých mnoho kratší, líčí, kterak první lidé od hada byli svedeni a potom z ráje vyhnáni. Z osob v ní súčastněných jen bůh otec a anděl mluví ve verších, Adam , Eva a ďábel užívají prosy, a to namnoze slov třetí knihy Mojžíšovy. Maria z Vánoční hry je pak Eva, další detaily ukazují na podobnost s hrami v Oberammergau.

Soubor Julia Fejfalíka[9] Lidové hry z Moravy (okolnosti záznamů her jsou nejasné) je zveřejněn v 50. letech 19. stol. Sice se vůbec neopírá o píseň, o niž se zajímáme (podkladem je Matoušovo evangelium), ale je to jediný mně známý starý text o Vyhnání z ráje v podobě hry. Vystupují v ní anděl, Adam, Eva, Bůh a v dvojroli čert-had. Hra končí:

Anděl: Přijde ten čas, kdež se Hospodin nad vámi smiluje a do příbytku vašeho, z kterého vzati jste vás uvede.

Čert: Pukl bych zlostí, že se mi můj úmysl nepodařil, který jsem tak dobře a mistrně vyvedl, to se mi do konce nelíbí, ale při Kainu si já to nahradím, co se mi tu při těch hliněných lidech nepodařilo!

Anděl: Pád se skončil člověka prvního a také se skončuje představení jeho. Dobrou noc vám vinšuji a za udělení diskrecí děkuji.

Hra se na Moravě asi mnoho nehrála, dávno už neobcházejí koledníci z Capartic chodské chalupy. Ale píseň stále žije, např. při svatbĕ Čechů v rumunském Banátu.

Na internetu se dočteme, že Buchlovský zpravodaj v r. 2014 ji uvedl jako koledu, obecní knihovna v Újezdečku na Teplicku ji měla na svých internetových stránkách, písničkář Jaroslav Hutka zpívá "Sedí Adam na kopečku, na tým zeleným trávníčku..."

Důležitými aktéry jsou stromek a v adventní roli had. Stromek nese jablka, podle Krolmuse "kokošky" (pečivo), had byl na Chodsku hadrový, popis slovenského, pohyblivého, je blízký vyobrazení u Zíbrta (podrobněji viz Ivana Sieberová[10]).

Z příběhu hříšného se had stal oblíbenou hračkou, vrátil se jako vánoční dárek dětem, jak ho popisují autorky Vánoc našich babiček A. Gajdušková a A. Scheinostová[11]:

Pro potěchu dětí byly vyráběni i dřevění hadi z nařezaných kulatých špalíčků. Jedním ze způsobů výroby bylo nařezat na špalíky větvičky černého bezu, silných kolem dvou centimetrů. Měkký střed bezové větvičky byl vydlabaný a byl jím protažený konopný provázek. Jednotlivé špalíčky hadího těla byly odděleny dřevěným korálkem.

Druhým způsobem se vyrábělo ve Skašově na Klatovsku. Had byl tvořen z dřevěných zkosených špalíčků, které byly ještě podélně rozříznuty a jednotlivé poloviny nalepeny k sobě na pruh silného plátna.

Ještě v 80. létech 20.stol ho vyráběli soustružníci-hračkáři ve Skašově na Klatovsku.

Nepodařilo se mi zatím zjistit, zda ještě trvá tradice Adamáků v Bavorsku, jak nám ji popsal Baar, zakončíme tedy truchlivý příběh o našich nehodných předcích tak, jak ho laskavě končili Haramáci na Chodsku:

Heva djestě dětí míla,
chleba dost jim nedobyla.
Naříkala, dynovala,
haž Pána Boha husmířila.
Husmířila haspoň drobet,
kála se, že jí ďábel podvet.

Literatura:

[1] Kurcová Jitka: Neobyčejné obyčeje Chodska, vyd. Ag. Akcent Zavleklov, 2014
[2] Krolmus Václav: Staročeské povĕsti, vyd. PLOT Praha, 2011
[3] Erben Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla, oddíl Písně rozpravné, 1864
[4] Baar Jindřich Šimon: Paní komisarka, Československý spisovatel, Praha 1974
[5] Zíbrt Čenĕk: Veselé chvíle v životě lidu českého, vyd. Vyšehrad, Praha 2006
[6] Procházka Karel: Lid český z hlediska prostonárodně náboženského, vyd. Dĕdictví sv. Jana Nepomuckého, Praha 1910
[7] Zíbrt Čenĕk: Český lid, vyd. Jan Svátek, 1926
[8] Vykoukal F.V.; Z časů dávných i našich, vyd. F. Bačkovský Praha, 1893
[9] Fejfalík Julius: Lidové hry z Moravy, vyd. Odeon Praha, 1986
[10] Sieberová Ivana: Betlémské noviny č. 70
[11] Gajdušková Alena, Scheinostová Alena: Vánoce našich babiček, vyd. Dauphin Praha, 2021