BETLÉM ZE SLOVINSKA
Jan Roda, Bohumil Dušek
Náš příznivec, italský
betlemář Pier Luigi Bombelli (v minulém
čísle byla informace o mezinárodní on-line konferenci, kterou pro příznivce
betlemářství pořádal), nám zaslal obrázek krásného betléma a základní informace
o něm, které jsme zpracovali a doplnili pro následující článek.
Že tento betlém je pro nás velice zajímavý, plyne už z toho, že ještě nikdy jsme v časopisu neměli žádnou informaci o betlémech ve Slovinsku, i když se tam - na rozdíl od Srbska - velký počet lidí hlásí k církvi římskokatolické. Podle posledního sčítání lidu (2002) to bylo 57,8 % obyvatel (evangelíků bylo 0,8 %, pravoslavných - 2,3 %, muslimů - 2,4 %, věřících, kteří se nehlásí k žádné církvi, bylo 3,5 %, ateistů bylo 10,1 % a Židů bylo ve Slovinsku 99). Takže by tam betlémy zákonitě měly být. V této souvislosti je zajímavá informace, že na území Čech působil před první světovou válkou Radoslav Ažman, sochař, Slovinec z Lublaně. Má figurky v karlínském betlému a celý rozsáhlý betlém na Budějovicku.
Katolická tradice sahá ve Slovinsku až do osmého století, kdy proběhla druhá vlna christianizace (první proběhla v římské době). Na přelomu 15. a 16. století začal do slovinských oblastí pronikat vliv humanismu a renesance. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století se zformoval první protestantský kroužek. Důraz na rodný jazyk způsobil, že právě v tomto období byla vydána první literární díla ve slovanském (tj. slovinském) jazyce. Po roce 1590 zasáhla území dnešního Slovinska protireformace, většina obyvatelstva se poté vrátila ke katolictví. Ve Slovinsku se v současnosti nachází přibližně tři tisíce kostelů a kaplí. V řadě z nich je také možné nalézt více či méně zachovalé fresky z období gotiky. A právě jimi se inspirovala malířka Aleksa Ivanc Olivieri (1916 - 2010) při tvorbě svého betlému. První archy vytvořila v roce 1944 v průběhu 2. světové války, ale tyto originály byly zřejmě ztraceny. Lépe se vedlo pracím z roku 1946, které byly prvně uveřejněny v církevním bulletinu Oznanilo. Originály jsou nyní uloženy v knihovně lublaňské arcidiecéze.
Betlémskou scénu tvoří osmnáct částí orientálního pojetí betlému s bohatým královským doprovodem, plejádou šlechticů i prostého lidu a více jak dvěma desítkami andělů, doplněných zdobnými paláci. Paní Aleksa Ivanca dokázala využít dvě století vývoje gotických fresek a přetransformovat je do klasického pojetí obrazu Narození z doby mnohem pozdější. Při prvním pohledu musí zaujmout kompozice a úžasné využití barev, při bližším zkoumání precizní zpracování všech detailů lidí, zvířat i přírodnin.
Nakonec - můžete posoudit sami na fotografii perfektně udělané kopie originálu, kterou můžete spatřit v italském muzeu jesliček. Jeho ředitel, františkán otec Robert Bahcic, publikování fotografie betlému umožnil.
A ještě několik informací o autorce. Aleksa Ivanc Olivieri se narodila v Lublani jako třetí dcera Jakoba a Marie Kolarových. Od mládí se věnovala výtvarnému umění, které si stále zdokonalovala. Nejprve navštěvovala výtvarnou školu France Grošeta, soukromě studovala u Matěje Sternena a Božidara Jakace, po válce strávila rok na studiích v Bělehradu. Potom pokračovala na akademii v Lublani, kde absolvovala v roce 1950 v oboru restaurátorství, kterému se nadále věnovala. Tvořila také - především pro církevní instituce - kopie kostelních obrazů, ceněná je např. kopie obrazu Svatá rodina od France Jelovšeka pro chrám sv. Petra v Lublani (originál je ve slovinské národní galerii, kopie v bazilice sv. Marie Pomocné v Brezje). Aleksa Ivanca Olivieri brzo odešla do zahraničí, žila a tvořila hlavně v Africe. V roce 1996 se zúčastnila první výstavy ve Slovinsku od svého odchodu a v témže roce dala souhlas k tisku betlému.
Zemřela v požehnaném věku 94 let.