VÁNOČNÍ KOSTELY
Jaromír Kupka
Betlémy nevyrábím ani nesbírám, nejsem členem žádné
betlemářské organizace, ale betlémy mám rád. Líbí se mi jejich mnohotvárnost,
udivuje mne, jak jedno téma lze po staletí stále zobrazovat - a stále jinak.
Rád chodím na vánoční výstavy, sleduju na internetu časopisy "Betlémy a
betlemáři" a "Betlemář", někdy i zajdu do krajské knihovny a výtisky si
prohlížím v originále. A mám několikaletou tradici, týkající se betlémů. O
Vánocích na Štěpána se vypravím do Prahy a procházím kostely s vánoční
výzdobou, a pokud možno s betlémy. Je pravdou, že za den se jich moc
stihnout nedá, ale mám několik kostelů, které navštěvuji pravidelně, a vždy
k tomu některé přidám. Dobrou pomůckou je brožurka pražského
arcibiskupství Betlémy, která podrobně informuje o betlémech i době
přístupnosti v pražských a středočeských kostelech, zapojených do akce
"Křesťanské Vánoce". Pokud vím, obdobného průvodce mají i v Brně.
Návštěvníci mohou v každém kostele získat jednu papírovou figurku do
betléma. Protože nemám naději, že bych všechny figurky získal, prohlédnu si je,
ale ponechám pro další návštěvníky. Letos jsem pěší cestu začal v kostele
sv. Tadeáše na náměstí Republiky, pokračoval do kostela sv. Jakuba, týnského
chrámu, sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, sv. Havla a přes řeku na Malou
Stranu, kde jsem navštívil všechny tamní přístupné kostely. Odpoledne jsem
ještě stihl vzácně otevřený kostel sv. Václava v Dejvicích. Potěšilo mne,
že pečlivě naaranžované betlémy mají i v kostelích, které nejsou součástí
betlémského putování. Třeba mě nadchl betlém u sv. Jakuba a zaujal betlém ve
zmíněném kostele sv. Václava, postavený netradičně ve středu kostela pod mešním
stolem. Poprvé jsem viděl betlém v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, perfektní práci sochaře Josefa
Kotyzy (viz obrázek). Až do této chvíle jsem nevěděl, že betlém je možné nalézt
i v chrámu Československé církve husitské, a navíc tak zajímavý. Ale musím
přiznat, že v této oblasti odborníkem nejsem.
Načerpal jsem spoustu nádherných zážitků a kladné energie, kterou jistě betlémy
vyzařují, a mohl se vrátit domů naprosto spokojen. Kdybych ovšem nenavštívil
chrám sv. Mikuláše na Malostranském náměstí. Vchází se bočním vchodem, za nímž
je nevzhledná skleněná bedna (no, není to přímo bedna, ale mne to při vstupu
hned napadlo), ve které sedí pokladní a vybírá vstupné. Tak jsem zaplatil,
postoupil dále, kde mne zkontroloval jakýsi uniformovaný pracovník
s vysílačkou a uvítala cedule BETLÉM ZDE NEVYSTAVUJEME. Bylo tam
poměrně dost lidí, převážně cizinců, kteří se potulovali a bavili jako na
ulici, neměl jsem vůbec dojem, že jsem v kostele. Naštěstí jsem tam své
putování nekončil, takže jsem si ještě stačil spravit náladu. A musím
s potěšením konstatovat - že až na popsanou výjimku - měly kostely
nádhernou vánoční atmosféru, někde i hrála decentní tematická hudba, jinde byly
milé a vstřícné jeptišky, a ty betlémy opravdu stály za to.
Pozn. redakce: Josef Kotyza (1891, Žamberk - 1975,
Praha), sochař a loutkář, jeho práce nalezneme mj. i v dalších kostelech Čs. církve
husitské, včetně druhého betlému v Praze na Vinohradech.