GALERIE VÁNOČNÍCH POHLEDNIC
Bohumil Dušek
Pozorný čtenář si jistě všiml, že
v titulku chybí slovo "autorů". Ne, není to chyba, protože dnes se
podíváme na vánoční pohlednice z trochu obecnějšího pohledu. Může se zdát,
že nyní už papírová přání vytlačila ta elektronická, ale je nesporné, že ručně
psaná přání na pečlivě vybrané pohlednici zahřeje více, než strohá přání
(dokonce i bez diakritiky) v mobilu. Určitě babičku potěší, když jí její
vnuk pošle papírový pozdrav, který si uloží na parapet, aby ho viděla. Ten
v mobilu není vidět a po čase stejně zmizí. Ale třeba se aspoň někteří
lidé zamyslí a svým nejbližším pohlednici pošlou. Taky jsme si mysleli, že
gramofony jsou na nic, a ony se zase vyrábějí a lidé si je kupují. Pohlednice
mají daleko delší historii než gramofony, tak by bylo hezké v této
historii pokračovat.
Asi je známo, že první vánoční pohlednice pochází z Anglie. Snad proto je na britských ostrovech zasílání pohlednic stále v oblibě. Každý rok jich pošlou obyvatelé Spojeného království několik milionů.
Při zběžném pohledu na první vánoční pohlednici se může zdát, že na ní nic vánočního není, ale to je klamné. Jak pohlednice vznikla? Vládní úředník, zakládající ředitel Victoria and Albert Museum Henry Cole požádal svého přítele, malíře Johna Callcotta Horsleyho, aby mu namaloval vánoční obrázek. Požádal ho o malý obraz, který by mohl rozdávat mezi přátele a popřát jim tak svátky klidu a míru. Přání zobrazuje členy tří generací jedné rodiny, kteří si připíjejí sklenkou vína. Dole je připojen nápis "A Merry Christmas and Happy New Year to You". Malíř po stranách doplnil výjevy lidí, kteří rozdávají jídlo a ošacení chudým. Především v tom je ta vánoční myšlenka, která v tehdejší době byla dost důležitá. Henry Cole si těchto pohlednic nechal v roce 1843 natisknout tisíc, rozdával je a posílal, zbytek s úspěchem prodal. Takže byla i první vánoční pohlednicí komerční. Do dnešní doby se jich zachovalo v muzeích a soukromých sbírkách 21.
U nás se vánoční pohlednice objevily až ke konci 19. století. Nebyly to ještě vysloveně tematicky vánoční, ale vánoční pozdrav už měly. Byl ovšem značně drahé, tak si je nemohl každý dovolit. Pohlednice téměř od svých počátků byly sběratelským artiklem, většinou se ukládaly do zvláštních alb. Ale nebyla to doména jen specializovaných sběratelů, takováto alba byla v mnoha rodinách, při večerních rodinných sešlostech se zájmem prohlížely a hodnotily uložené pohlednice, a návštěvám se s alby rodiny chlubily. S postupem času a rozvojem fotografie se výroba pohlednic zlevňovala, tak se už během 1. světové války staly pohlednice, i ty vánoční, běžnou součástí života. Na vánočních pohlednicích z doby války se často objevují uniformovaní rakouští vojáci v rodinách, u božích muk, u stromečku, s andělem nad hlavou, jen výjimečně u nějakého vojenského zařízení.
Začátek 20. let se stal rozmachem pro tvorbu vánočních pohlednic. Obohacovala se o témata vyjadřující pohodu a štěstí - často to byly veselé či hrající si děti, květiny, romantické zimní krajiny, stromečky s dárky i religiózní náměty včetně betlémů. Pohlednice vytvářeli i renomovaní výtvarní umělci, z nichž asi nejvíce oblíbenými byli Josef Lada a Marie Fischerová Kvěchová, kteří oba vytvořili několik stovek pohlednic. Období druhé světové války bylo ve znamení úpadku úrovně vánočních pohlednic. Náměty byly dost jednotvárné - zimní krajina, hrající si děti, sněhuláci, čtyřlístky, ryby, ve velké většině jen černobílé. O moc lepší to nebylo ani v letech pozdějších, témata byla často opakovaná: "štědrovečerní zátiší", zimní krajiny, lyžaři, vánoční ozdoby, svíčky - převážně jako fotografické kompozice; náboženská témata se sice objevila v roce 1968, ale rychle vymizela. Betlémy a Svatá rodina speciálně začaly zaplňovat vánoční pohlednice až po roce 1989, ale souběžně s tím klesal o papírové pohlednice zájem.
Když si prohlížíme staré vánoční pohlednice, mnohý je může z dnešního pohledu hodnotit jako kýče. No, některé jsou, ale já pro ně mám speciální termín: milé kýče. Jsou v každém případě odrazem doby, jsou v nich uloženy motivy, zvyky, oblíbenosti tehdejšího života. A pokud jsou kreslené či malované (kde se ten kýč může nejsnáze objevit), je nesporné, že autor se práci i námětu věnoval s cílem potěšit oko i duši všech, kteří se na pohlednici podívají. Z tohoto hlediska je hodnoťme.
S využitím internetových zdrojů
