PAPÍROVÉ BETLÉMY - ITÁLIE
Pier Luigi Bombelli
Sběratelé
papírových betlémů jsou nejvíce zastoupenou skupinou betlemářů v našem
Spolku. Aby měli možnost dozvědět se něco o jejich historii, předkládáme dvě
kapitoly přeložené z knihy autorů Piera Luigi Bombelliho a Emanuela
Carpaniho "Presepi di Carta". Díky panu J. Herainovi bylo možno tuto knihu
získat i v ČR. Bohatě ilustrovaná kniha je sice napsaná v italštině,
ale zároveň kompletně přeložená do němčiny a angličtiny (mimo textů
k fotografiím). Z knihy byla jako první vybrána kapitola o papírových
betlémech v Itálii, která je světovou kolébkou betlemářství.
V dalších číslech Betlemáře otiskneme některé další části.
Se svolením autora z angličtiny přeložil M. Zábranský.
Z historie umění, zejména z historie malířství, můžeme zjistit, že
téma Narození, ať už jako Klanění pastýřů nebo Klanění Tří králů, je bezpochyby
jedním z nejčastěji zobrazovaných a stává se významným odkazem pro
všechny, kteří jsou aktivní v oblasti betlemářství.
Od poloviny sedmnáctého století spolu s rozšířením betlémů vyrobených
z různých materiálů se začínají objevovat figury malované temperou nebo
olejovými barvami na papíře nalepovaném na dřevěném pokladu. Tyto jednotlivé
dvourozměrné tvary dosáhly trojrozměrného dojmu a teatrálnosti díky zasazení do
prostoru tvořeném proscéniem, křídly a zadním panoramatem. Figury byly
charakterizovány hlavně obrysem a jako mobilní mohly být libovolně umisťovány
v daném prostoru a vytvářet originální sestavu betlému podle přání.
Tato tradice je těsně spjata s malířským uměním, protože začala rozšířením
figurek malovaných nadanými a známými malíři. V Itálii byl nejdůležitějším
malířem, scénografem a designérem malovaných betlémů Francesko Londonio (1723 -
1783), šlechtic z Milána se španělskými předky. Umělec měl okamžitý úspěch,
jeho práce byla i kritiky dobře přijímána a vedle toho mu přinesla i značné
jmění. Londonio byl scénografem v Teatro della Scala a jeho obrazy a rytiny
vizuálně ztvárňovaly arkadské krajiny s rolníky, pastýře s jejich stády a
venkovské scény, vše představované v bukolické a idylické podobě. Při svém
pobytu v Římě a Neapoli v letech 1762 až1765 měl možnost vidět a
obdivovat velké prostorové betlémy 18. století vystavované ve šlechtických
domech, které v té době dosahovaly vrcholu své nádhery. Inspirován tím, co
viděl, pak do svých scén vnášel téma Narození Krista. Není možné s jistotou
určit, kolik takových betlémů namaloval, protože většina byla bohužel časem
ztracena. Zbytek pak byl vlivem prachu, škůdců, tepla a špatného zacházení
poškozen nebo často i zničen. Mezi ty zachované patří na příklad betlém
v kostele sv. Marka v Miláně nebo nekompletní sestava v barnabitské
koleji sv. Františka v Lodi. Říká se, že Londonio chodil po milánských
palácích s přenosným divadlem s pozadím malovaném na pergamenu,
osvětleným malou olejovou lucernou a pomocí kolečkového mechanismu pohyboval
figurkami betléma.
Vito D'Anna (1718 - 1769) malíř z Palerma, je považován za
nejvýznamnějšího malíře v rokokovém stylu a jednoho z nejznámějších
sicilských malířů té doby. Učil se ve studiu Paola Vastase, ale jen do doby,
než si vypracoval svůj osobitý styl. V Palermu se věnoval freskám, kterými
na vysoké úrovni vyzdobil četné domy včetně chrámů a paláců, a stal se jedním z
malířů vysoké umělecké kvality. Onemocněl tuberkulózou, které v padesáti
letech podlehl. Pravděpodobně pro náboženský řád filipínských otců
v Olivella (Palermo) Vito D'Anna namaloval okouzlující betlém, který je
důležitým dokumentem ilustrující život v jeho době, včetně okolní architektury,
ruin a krajiny. Poté, co byly v roce 1866 náboženské řády zrušeny, koupila
betlém Mazarinova rodina. Po sto letech 1966 byl betlém prodán na aukci
v Palermu. Obsahoval asi 250 kusů různých velikostí zahrnujících figury,
krajinu a architekturu, vše malované v jemných odstínech temperou na
vysekanou lepenku. Pokud umístíme figury s citlivým vnímáním perspektivy,
máme před sebou velikou betlémskou scénu s postavami z běžného
života, která představuje jedno z nejvýznamnějších betlemářských mistrovských
děl v Evropě. Betlém má dvě scény a v obou je umístěna Svatá rodina. První
představuje narození Ježíška v jesličkách, ve druhé je již starší a přišli
se mu poklonit Tři králové. Každá scéna má odpovídající figury
v elegantních dobových kostýmech. V první jsou to ovčáci, pastevci,
rolníci a dlouhá řada různých řemeslníků. Druhá je již koncipována jako
královské průvody s družinami, velbloudy, osedlanými koňmi, vše vytvořeno
s velkou zručností.
Vito D'Anna touto prací a spolu se svým současníkem Miláňanem Franceskem
Londoniem mohou být považováni za zakladatele a propagátory nadcházející
tradice jesliček malovaných na papíře, a to ne pouze v Itálii.
Práce těchto umělců osmnáctého století nepřišla jen tak z ničeho. Již
v předchozím století najdeme některé obrázky se scénou Narození a vyřezané
postavy pastýřů z kartonu od janovského umělce Giovanni Benedetto
Castiglione nazývaného také Il Grechetto (1609-1664), které jsou
v současné době v soukromých sbírkách. Grechetto byl také důležitý
rytec biblických a filozofických scén a jeho lepty jsou technicky velmi náročné
a členité. Ukázky jeho prací můžete vidět v Diecézním muzeu v Janově
a jsou důkazem, že tato tradice existovala v Itálii již v 17.
století.
Později milánští umělci Bernardino Galliary (1707-1794), Andrea Appiani
(1754-1817) a Angelo Ignanni (1807-1880) z Brescie malovali figury, které
poskládány dohromady vytvářely scénu Narození.
Angelo Stefanucci v roce 1969 napsal, že Bernardino Galliari za
mlada pracoval pro rodinu Clerici v Miláně, kdy také věnoval určitý čas
malbě betlémů. Také Andrea Appiani maloval scény i figury betlémů pro Viceroye
Eugene de Beuharnais.
V následujícím století Giuseppe Carsana (1822-1889), malíř z Bergama
s neoklasicistním základem, který byl spojen s hnutím lombardského
realismu od r. 1800, pracoval v letech 1866 a 1868 ve svatyni Madony
Vergine del Dolore v Rho, kde namaloval v příčné lodi pozoruhodný
cyklus šesti velkých nástěnných maleb zobrazujících Bolest Panny Marie. Ačkoliv
neexistují zápisy v pokladních knihách chrámu, je tam také rozsáhlý betlém
s figurami v životní velikosti malovaný Carsanou, pravděpodobně dar
od malíře po dokončení cyklu fresek. Betlém zaplní celou kapli sv. Anny a lze
ho obdivovat v celé kráse o Vánocích. Všechny figury jsou malované
temperou a jsou rozděleny do dvou skupin, první se týká adorace pastýřů
s malým Ježíškem, druhá s královským průvodem nahrazuje první skupinu na
svátek zjevení Páně.
Betlémy malované pro místa bohoslužeb v Itálii, Rakousku a Německu byly
tvořeny především profesionálními malíři, kteří byli schopni svou představu
přenést mistrovsky na papír, a to jak v barvě, tak v perspektivě a
vytvářet překvapivý prostorový efekt. Obliba malovaných scén Narození vedla
k výrobě tištěných betlémů, v některých případech přímo kopií, které
byly koncem 18. století široce rozšířené. Kresby, rytiny a tisk jsou umělecky
propojené oblasti se zaměnitelnými vzory a běžně se opakujícími tématy. Různí
autoři často přebírali stejný a podobně zpracovaný motiv. Nejdůležitější rozdíl
mezi uměním a masovou produkcí je fakt, že umělec tvoří a vymýšlí něco nového a
unikátního, zatímco řemeslník se zajímá o masovou produkci, inspiruje se
existujícím modelem a je schopen vyrábět vysoce kvalitní repliky již
vytvořených vzorů. Mezi 18. a 19. stoletím neexistovala žádná pravidla
copyrightu; normální praxí bylo nebrat si z cizí práce jen inspiraci, ale
beze studu ji celou okopírovat. V některých případech se listy znovu prodávají,
aniž by byli autoři uvedeni. Občas se také naopak stávalo, že malíř převzal
figury z již vytištěného listu a jen je upravil Malované betlémy s mistrovským využitím perspektivy a světla lze označit
jako skutečné svaté výjevy, jako specifický typ barokního theatrum sacrum, kde
se také velmi často používalo malovaných a vytlačovaných postav.
Vedle velkých kompozic se uplatnily také malé, ale přesto nádherné pohledy,
vytvořené jako divadelní dioráma. Ta byla oblíbená v průběhu 18. století po
celé Evropě a zejména v Itálii, kde se objevovala při oslavách dne
Narození Páně.