DVA ŘEZBÁŘI Z ORLICKÝCH HOR
Lenka Červená, Bohumil Dušek
Orlické
hory jsou významnou betlemářskou oblastí.
Králické betlémy jsou všeobecně známé, dost se ví i o jejich tvůrcích.
Kromě nich tam ale existovala (a bohudík i existuje) celá řada dalších řezbářů.
Připomeňme si dnes dva z nich.
Augustin Hejčl (1865 - 1949) žil v Lukavici (německy Lukawitz) v okrese Rychnov nad Kněžnou, dvacet kilometrů od polských hranic. Pracoval v zemědělství, ale vzhledem ke své šikovnosti byl stále více vyhledáván jako opravář domácích nástrojů a zemědělských zařízení. Protože při výrobě těchto předmětů bylo ponejvíce využíváno dřevo, vedlo ho to k potřebě všestranně ovládnout umění opracování tohoto materiálu.
Ke snaze a
vůli dostal i přirozené nadání, takže brzo svým umem převyšoval řezbáře v obci i okolí. Už na výsledku jeho výrobků pro domácnost místní farář poznal, že je Augustin schopen i umělecké práce se dřevem, a zadal mu k opravě některé poškozené řezby v lukavickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Výsledkem byla nejen naprostá spokojenost pana faráře, ale i odstartování dalšího směřování Augustina Hejčla. V kostele uplatnil řemeslnou dovednost, tvůrčí fantazii pak ve vlastních pracích, kterými byly řezby s pohádkovými náměty, hračky, figurky a betlémové celky či stojany pod vánoční stromky. Jeden stojan je mimořádný - má tvar velkého hřibu, v němž jsou vyřezány postavy i stavby znázorňující betlémskou scénu. Jde o velkou monolitickou řezbu, která je velice náročná a ne každý řezbář ji zvládne. Podle odborníků jde o práci, která nemá u nás obdoby.
Některé Hejčlovy práce se dochovaly mezi jeho potomky a mohly tak být vystaveny na několika výstavách Betlémy z Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.
Jeho řezbářské náčiní zdědil vnuk Jan Červený (*1933), a jak se brzo ukázalo, naprostým právem. Svoji řezbářskou činnost započal opravou betléma svého dědy. Betlém byl již považován za ztracený, ale byl objeven, ovšem v téměř dezolátním stavu. Pan Červený betlém nejen opravil na profesionální úrovni, ale získal vřelý vztah k tvůrčímu betlemářství. Tak se jeho osud utvářel podobně, jakou u jeho předka: začal opravami, pokračoval vlastní prací. Vyřezal s velkou erudicí řadu nádherných betlémů - používal především lipové dřevo, výtvory nebarvil a nechával v přírodním stavu. Velký betlém, který každým rokem zvětšoval, zmechanizoval, a ten se stal poutavou expozicí rychnovských výstav. Řadu dřevěných betlémů a plastik zrestauroval a podařilo se mu tak zachovat je pro příští generace. Vyřezával i nereligiózní předměty, pozoruhodné jsou např. jeho vyřezávané hodiny, raritou jsou jím vyrobené tkalcovské stavy. Charakteristická pro něj byla pečlivá práce s důrazem na detaily, a to nejen v řezbách. Svědčí o tom i množství skvěle zpracovaných betlémových staveb a různých doplňků.
Jan Červený bezesporu patří mezi špičku řezbářů Orlických hor a jeho práce zaslouží velkého uznání.