SLOVANSKÉ
JESLIČKY V KOSTELE SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO V PRAZE 7
Jan Roda a
Milan Zábranský
V roce 2015 přišel na schůzi našeho Spolku příbuzný řezbáře Vladimíra Cvekla, autora Slovanských jesliček, který přinesl sešit výstřižků o tomto tvůrci a jeho díle. Jde o ojedinělý kostelní betlém, neboť pokud je nám známo, další betlém od tohoto autora nevznikl. Jeho dokonalá a oduševnělá řezba i celá scéna vytvořená ve spolupráci s malířem a grafikem Karlem Štapferem z něj činí jedinečné dílo. Pohledem do archivu našich článků lze zjistit, že jediný článek o něm byl v ještě xeroxovaném 15. čísle "Zpravodaje pražských betlemářů" v roce 2004. Rádi bychom na toto dílo upozornili i novější členy a pozvali je o Vánocích do kostela na Strossmayerovo náměstí.
Akademický sochař Václav Cvekl (1861 - 1932) se narodil v Jáchymově u Berouna a po absolvování UMPRUM v Praze (u prof. Jana Kastnera) se věnoval převážně dřevořezbě. Však také o sobě říkal, že je řezbář, a ne sochař, Rád zajížděl z pražského bydliště na Chodsko, které miloval, a hledal si vhodné typy pro dřevořezbu. I přes počáteční nedůvěru obyvatel se mu podařilo nafotografovat mnohé z nich a vytvořit řadu krojovaných postaviček. Okolo roku 1904 pojal nápad vytvořit z nich chodský betlém. Svatá Rodina je před dřevěným chlévem obklopená řadou dětiček, v duchu Kristova zvolání "Nechte maličkých přijíti ke mně!" a za nimi řada Chodů v krojích, jako stařičký domažlický dudák nebo ponocný v kožichu s halapartnou a lucernou. Řezbář postupně přidával další krojované postavy z různých oblastí Čech, Moravy i Slovenska: bodrá Hanačka, šuhaj od Hrozenkova, oravský stařec nebo Detvan ze Slovenska s vlasy spletenými ve dva copy. Tak se postupně z Chodského betléma stal betlém Český.
To však ještě nebyla konečná úprava. Protože v té době došlo k vyhlášení samostatného Československa, objevily se vlivy neoslavismu a volání po užší spolupráci se slovanskými národy. Mistr Cvekl proto přidal postavy Rusů, Bulharů, Srbů, Dalmatinců a Černohorců a betlém se od té doby nazývá "Slovanský betlém". V roli tří králů jsou zobrazeni sv. Václav na bílém koni, vedle něj na hnědém oři kníže národa polského Mečislav, choť české kněžny Dúbravky. Třetí černý král s velbloudem byl oděn v nádherný orientální úbor, což však nevadilo novináři píšícímu pod pseudonymem V. Svatobor (asi Václav Bělohrádek), který v příloze Lidových novin č. 57, dne 19. prosince 1926 ho označil jako ruského sv. Vladimíra. Bylo to v době, kdy se i betlém hodil jako záminka politického boje. Autor dále píše o "o snu unionismu křesťanské víry - snaha o sjednocení západní větve katolické s východní pravoslavnou".
Šťastným krokem při stavbě betléma byla spolupráce s Karlem Štapferem (1863 - 1930), malířem, grafikem a ilustrátorem. Byl absolventem pražské akademie a dlouholetým aranžérem Národního divadla, pro které navrhoval kulisy, kostýmy i rekvizity. Do jeho činnosti patřila i tvorba kulis loutkových divadel. Zkušený výtvarník namaloval pozadí betléma, který přenesl na Domažlicko a pod Draženovské vrchy. Ruka zkušeného scénografa je vidět i z uspořádání celé krajiny a umístění postav v ní.
Již během řezání figurek z hruškového dřeva byly figurky vystaveny v Rubešově salonu i jinde, nakonec už sestavený betlém v Bolzanově sirotčinci. Zájem o jejich zakoupení projevilo USA, ale naštěstí ke koupi nedošlo. Velká jesličková výstava v Klementinu k 700. výročí postavení jesliček sv. Františkem z Assisi vzbudila v Čechách velký zájem o betlémy a arcibiskupský notář páter Silvestr Hrnčíř inicioval v roce 1923 zakoupení Slovanského betléma za 50 000 Kč pro nedávno postavený kostel sv. Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí. A udělal velmi záslužný čin, neboť tak výtvarně perfektně zpracovaný folklorně laděný betlém patří mezi nejkrásnější. Betlém je postaven natrvalo ve velké prosklené skříni, ale mimo Vánoce je ukryt za oponou.
