BETLÉMY Z PAPÍRU - 1. ČÁST

Heike Gall

Následující článek bude zajímat hlavně naše sběratele - "papíráky", kteří se snaží zjistit něco o historii německých papírových betlémů. První věta článku se týká situace v Německu. V České republice naopak množství vystřihovacích betlémů neklesá, jak nás o tom každoročně informuje František Karas. Článek je mírně zkrácený překlad německého katalogu "Krippen aus Papier" vydaného Muzeem lidové kultury (Museum für Volkskultur) ve Württembergu k výstavě na zámku Waldenbuch v letech 1993/1994. Přeložila pracovnice Středočeského muzea v Roztokách Mgr. Christa Petrásková.
Protože překlad zabírá čtyři stránky, je v Betlemáři rozdělen na dvě části. V příštím čísle bude pokračovat kapitolou věnovanou největšímu vydavateli J. F. Schreiberovi z Esslingenu.
-red-

Vystřihovací betlémy z papíru jsou dnes jen velmi málo známé. Na vánočních trzích nebo v obchodech a odděleních pro vánoční dekorace najdeme téměř jen betlémy s plastickými nebo polo plastickými figurkami průmyslové provenience ze dřeva nebo plastu, či někdy také umělecké výtvory za odpovídající ceny. Betlémy, vytisknuté na velkých arších z pevného papíru k vystřihování, nabízejí dnes jen některá vydavatelství nebo muzea jako reprinty.

Jako předchůdci nebo lépe řečeno jako předlohy těchto tištěných archů slouží ručně malované a pak vystřihované figurky, známé v německém jazykovém prostoru již od 17. století. Abychom získali pojem o těchto raných betlémech z malovaného papíru, jsme ovšem odkázání především na písemné prameny. Inventář bratrstva Božího těla (Corpus Christi) a sv. Leonharda v Tamswegu v Tyrolsku z roku 1645 podává celkový obraz tehdejšího betlému a potvrzuje kombinaci různých technik a materiálů, mezi
jiným i figurek vyřezávaných ze dřeva a "24 na papíru namalovaných oveček" a "11 prkének, na nich namalované domky a zámky", čili kulisovité složky pozadí.

Pokud byly tyto na papíru namalované a vystřižené figurky vyrobeny jenom jako doplněk nádherných plastických staveb, tak v 18. století ztratily tento doplňovací a náhražkový charakter. Vznikly výpravně pojednané papírové betlémy někdy i se 400 figurkami a jesličkovými elementy, jako např. ten od malíře Antona Christopha Mayra ze Schwazu (1733 -1768) v kapli na zámku Freundsbergu v Tyrolsku.

Sigrid Metken popisuje tento betlém velice názorně: "Vypráví nápaditě o Kristově pozemském životě v následných třiceti skupinách v průběhu církevního roku. Marie, pojatá jako kulatá, půvabná Tyrolačka, zvedá své dítko z kolébky, opatřené barokními
volutami, aby je ukázala králům. Během útěku pere v kamenné studni plenky, které věší andílek. Josef podává děťátku čerstvé datle ..." Malovány byly papírové betlémy od regionálních malířů fresek a od církevních malířů nebo zručnými amatéry. Rozšířeny byly zejména v Rakousku a Tyrolsku, v Čechách a na Moravě. Největší doba rozkvětu "malířů panáčků" v Čechách a na Moravě spadá do 19. století. Zde se v určitých místech vyvinuly přímo lokální styly. V soukenickém městě Třebíči bylo v
polovině 19. století známo současně dvacet malířů figurek. Ten asi nejznámější betlém (v Německu), který má více než 1000 figur, pochází od Wenzela Fiegera (1860 - 1924) a vznikl okolo roku 1890 (dnes je vystaven v Bavorském národním muzeu v Mnichově).

Také Zemské muzeum ve Württembergu vlastní 35 ručně malovaných figur, pocházejících patrně z Tyrolska. Jsou ve velikosti mezi 10 a 25 cm a datují se od druhé poloviny 18. století, zčásti také do první poloviny 19. století. Kreslířsky velmi živě pojednané figury mohou být ohledně stylu a kvality určitě srovnány s figurkami Antona Christopha Mayra. Vývoj natištěných archů s figurami se dá vysledovat v německém jazykovém prostoru podle dochovaných archů až do raného 18. století. Obchodníci s uměleckými předměty, vynalézaví vydavatelé a později také tzv. litografické ústavy se tohoto žánru chopily.

To je i případ v Augsburgu sídlícího Albrechta Schmidta (1667 -1744). Od něho pochází nejstarší arch, uchovaný vMaximilánově muzeu v Augsburgu, vzniklý krátce po roce 1700, dřevořez s vystřihovacími jesličkovými figurami.

Další občan Augsburgu Martin Engelbrecht (1684 -1756) vydal v první polovině 18. století jesličkové archy, ze kterých lze stavět kazetová dioramata. Tyto rané archy byly vydány jako dřevoryty a mědiryty. Teprve v průběhu 19. století se stal papírový betlém pevnou součástí programu většiny vydavatelů vystřihovacích a modelovacích archů. Ve  velkém nákladu litograficky zhotovené archy se těšily velké oblibě - také kvůli příznivé ceně.

Důležití výrobci populární tiskové grafiky byli v 19. století - Trensensky ve Vídni, Gustav Kühn v Neuruppinu, Josef Scholz v Mainzu, Pellerin v Epinalu a Wentzel ve Weissenburgu. Gustav Kühn vydal v letech 1837 až 1900 celkem 175 "betlémských obrázků".

Oehmigke & Riemschneider, také usazení v Neuruppinu, dodávali své archy až do balkánských zemí, do Ruska, Polska a do Skandinávie a tiskli své texty v příslušných
národních jazycích.

V alsaském Weissenburgu se v prospektu z roku 1902 nabízí 42 vánočních a stavěcích obrázků (Aufstellbilder). V seznamu nabízených modelovacích a vystřihovacích archů z roku 1912 uvádí firma G. Honrath 35 různých jesliček ze Scholzova vydavatelství v Mainzu.

Tyto jesličky mohly být sestaveny z jednoho nebo více modelovacích archů, podle formátu betlému nebo počtu k tomu nabízených figur a kulis. Betlémy složené z více archů se vydávaly jako tzv. "modelovací složka" (Modelierbogenmappe). K této klasifikaci sahali ještě další tehdejší vydavatelé. V roce 1912 nabízel Scholz 11 jednoarchových betlémů, 2 pětiarchové, a po jenom šesti a desetiarchovém jako modelovací složku. K tomu ještě "Kristovo narozen"" jako modelovací složku se čtyřmi, pěti, osmi nebo deseti archy. Scholzovo vydavatelství bylo ostatně jedním z konkurentů Schreiberova vydavatelství v Esslingenu, které bylo známé nejen v německém prostoru pro svou rozsáhlou paletu modelovacích a vystřihovacích archů.

Jakou oblibu měly vystřihovací betlémy a také o oblibě v určitých regionech svědčí objednávka u firmy Robrahn & Co v Magdeburgu: 100 000 jesličkových obrázků pro očividně "nenasytné" Československo v roce 1921.