KRUŠNOHORSKÝ PRŮMYSL DŘEVĚNÉHO ZBOŽÍ
  A HRAČEK IGNAZE KOHNA

Josef Komárek, Jan Roda

Ignaz Kohn, velkoobchodník z Teplic, byl jedním z těch, kteří se zasloužili o rozšíření králických betlémových figurek po křesťanské Evropě a jejich proniknutí, možná, i do zámoří. Ignaz se narodil Davidu a Kathi Kohnových v roce 1864 ve Falknově, jak se tehdy jmenovalo město Sokolov. V jedenatřiceti letech uzavírá manželskou smlouvu s vídeňskou rodačkou Selmou, rozenou Simonovou, se ženou o sedm let mladší. V témže roce zakládají podnik, velkoobchod v blízkých Teplicích v Dlouhé třídě.
Listujeme-li v katalozích firmy, překvapí nás široký sortiment zboží, které obchod skupoval a dále ve velkém prodával. Postupně se vyprofiloval na velkoobchod s hračkami, pro který bylo vánoční období významnou hospodářskou kapitolou. V katalogu nalézáme takové množství hraček, až přechází zrak. Jmenujme rozličné panenky, kočárky, houpací koně, stavebnice,
vláčky, miniaturní pokojíčky, nářadí, tvořítka, knížky. K tomu firma prodávala vánoční ozdoby, stojánky na stromečky, betlémové figurky tříděné dle velikostí a jednotlivé kusy jesličkové architektury. Právě figurky a jesličková architektura byla ve velkém nakupována v Králíkách. Pak se vše však již dále neprodávalo jako "králické zboží", ale jako "pravé krušnohorské zboží". I když králické figurky byly prodávány ve velkém množství, tvořilo toto vánoční zboží jen část sortimentu, se kterým firma I. Kohna obchodovala.

Dnes, když se snažíme proniknout do způsobu prodeje králických řezeb, je již příliš pozdě. Mnoho času uplynulo, mnohé se změnilo. Nevíme, zda ve firmě někdo kompletoval figurky
třeba do skříňkových betlémů, nevíme, zda ceny v katalogu byly poctivé pro výrobce i nabyvatele. Z poznaného však vidíme, že se firmě dařilo. Měla dva prokuristy, zapsaný vývoz do Anglie, Francie, Rakouska, Ameriky, Austrálie a Kanady. Sídlem firmy byly Teplice, Dlouhá tř., 7/49(1). Na počátku dvacátých let minulého století si Kohnovi postavili vícegenerační secesní vilu na "dobré adrese". Postupně se jim narodilo pět dětí: Elsbeth, Sigmund, Julius, Emma a Lotte. Synové však na prahu dospělosti zemřeli. Nejstarší dcera Elsbeth se provdala za Franze Bradu, který nastoupil do tchánovy firmy jako obchodník. Společně bydleli v nové vile na adrese Poštovní č. 1415. Pro koho jiného než pro tuto mladou generaci nechává zakladatel firmy ve třicátých létech minulého století přestavět provozovnu v Dlouhé třídě na moderní objekt, nesoucí znaky funkcionalistické architektury. V roce 1935 však v Teplicích ve věku 71 let zakladatel firmy umírá. Je pohřben na místním židovském hřbitově. Dědičkou vily i firmy se stává jeho žena Selma, prokuristou F. Brada, zeť. To však má již Evropa nakročeno do hrůzných časů. Na jaře roku 1938 prozíraví lidé židovské národnosti opouštějí Teplice, na sklonku léta a na podzim je následují další. Cesty jsou různé, dané osobními kontakty a finančními možnostmi.

Teplice, jako město ležící na území Sudet, jsou v roce 1938 připojeny k Říši se všemi důsledky. Již v listopadu roku 1938 je pro židovskou firmu jmenován komisařský správce Bruno Seifert. Jde o první krok konfiskace židovského majetku. Na začátku roku 1941 je firma, tehdy ještě napsaná na Selmu Kohnovou, vymazána z obchodního rejstříku. Šlo bezpochyby o pouhou formalitu, neb firmu již vlastnil nový majitel Erich Daniels z Berlína. Ani uprázdněná vila neunikla pozornosti nového režimu. Byla vytipována pro lázeňský dům, vhodný pro novou vládnoucí třídu. (2)

Pan Daniels si nabytého majetku užil jen krátce. V roce 1945, kdy byly Sudety vráceny do ČSR, byla na firmu Krušnohorský průmysl dřevěného zboží a hraček uvalena dočasná národní správa, následně v roce 1948 národní správa. V roce 1949 byla firma znárodněna a začleněna do Drobného spotřebního zboží, n. p.

To byl faktický konec slávy prodeje králických betlémových figurek, neboť nebylo kde je nakupovat a komu prodávat. V Králíkách zůstala jen rodina řezbáře pana Schwarzera, a to je již jiný příběh. A co poslední majitelka známé firmy? Paní Selma Kohnová všechny peripetie přežila a zemřela v roce 1949 ve věku sedmasedmdesáti let.

Budova závodu pana Ignaze Kohna stála v Dlouhé ulici do sedmdesátých let minulého století, kdy byla, v rámci rozsáhlého územního řešení města Teplic, zbořena. Rodinná vila stojí dodnes a je v dobrém stavu.

Toto je v kostce příběh rodiny pana Kohna, který jako odběratel králických řezeb umožňoval mnohým rodinám domácí práci za účelem přivýdělku. Je to příběh sice neradostný, ale mohl být mnohem horší, jak se autoři tohoto článku z počátku obávali.

Pozn.: (1) V některých pramenech je uváděno číslo provozovny v Dlouhé ul. 61/16 nebo 61/27. Pod číslem 61 byl pak objekt zbořen.

(2) O osudech teplických Židů se lze dočíst v odborné literatuře, stejně tak o zdánlivě  legálním převodu jejich majetku a konečném řešení. To vše by bylo nad rámec tohoto příspěvku.

Poděkování za pomoc při získávání podkladů náleží Regionálnímu muzeu v Teplicích - pí Mgr. P. Bouškové, Národnímu archivu Praha - pí Mgr. L. Matušíkové a Státnímu okresnímu archivu
v Teplicích - pí Mgr. L. Kosmálové.