GALERIE AUTORŮ VÁNOČNÍCH POHLEDNIC: Adolf Liebscher

Bohumil Dušek

Adolf Liebscher patří mezi umělce známé pod označením "Generace Národního divadla." Vytvářel dekorativní malby a historické kompozice, zajímal se o folklorní malbu, jeho kresby vycházely v populárních dobových časopisech, jakými byl např. Světozor nebo Zlatá Praha, a jeho ilustrace se objevovaly v mnoha albech, básnických sbírkách, románech a také na pohlednicích.

Malíř se narodil 11. března 1857 v Praze. Studoval ve Vídni, nejprve na Uměleckoprůmyslové škole, po absolvování kursu a státní zkoušce vstoupil do ateliéru Ermenegilda Antonia Donadiniho, kde půl roku připravoval své návrhy do soutěže na výzdobu pražského Národního divadla. Roku 1879 získal v této soutěži čestnou odměnu a vytvořil zde osm lunetových alegorií dramatických umění.

V následujících letech se stal jedním z nejpopulárnějších dekorativních malířů. Mezi jeho práce patří výzdoba dvorany Rudolfina alegorickými kompozicemi Architektury, Sochařství, Malířství a Hudby, opona Zemského divadla v Lublani, malba na stropě Národního domu na Vinohradech, nástropní alegorie ve Spolkovém domě ve Vyškově, vyzdobil budovu městské záložny v Písku a pro radnici v Kladně vytvořil nástěnný triptych nazvaný Uhlí a železo.

Adolf Liebscher byl také známý jako autor velkých historických pláten. Např. pro pavilon klubu na Všeobecné zemské výstavě 1891 Adolf spolu s bratrem Karlem a za pomoci Vojtěcha Bartoňka vytvořil obrovský dioramatický obraz, znázorňující boj českých studentů se švédskými vojáky na Karlově mostě roku 1648. Návštěvníci pavilonu byli šokováni iluzionistickým efektem obrazu, který se stal jednou z největších atrakcí výstavy. Po jejím skončení bylo plátno i s pavilonem přeneseno k bludišti u Petřínské rozhledny, kde se nachází dodnes.

Adolf Liebscher patřil k nejoblíbenějším umělcům své doby; jeho kresby
a malby vyhovovaly vkusu většiny publika; zároveň však, stejně jako práce některých jeho generačních vrstevníků, vyvolávaly kritiku generace nastupující. Mladí umělci (a často i umělečtí historici) je odmítali jako projev konzervativismu, vlastenecké sentimentality a uměleckého rutinérství. Adolf Liebscher zemřel 11. června 1919 na svém letním bytě v Potštejně nad Orlicí.