NĚMECKÝ POHLED NA STARÉ BETLÉMY Z ČECH A MORAVY (1. ČÁST)
Gerd Giebel, Willi Lang, Karla Winkler

Pro zajímavost uvádíme zkrácený text z katalogu výstavy ve Švábském národopisné muzeum Oberschönenfeld z roku 1994, který přeložila Dr. Eva Škobisová. Jeho autoři Vycházeli z publikace Alfred Karasek a Josef Lanz: "Umění betlémů v Čechách a na Moravě od raného baroka do současnosti", kterou pro katalog upravili. Pro čtenáře německých originálů jsou v závorkách ponechány názvy v originále.
Text je rozdělen na dvě části - pokračování příště.

Většina betlémů na výstavě pocházela ze soukromého vlastnictví odsunutých sudetských Němců, některé byly také ze sbírek a muzeí. Mnohé z vystavených betlémů byly zachráněny téměř dobrodružným způsobem, když se jako vzácný poklad staly při odsunu součástí zavazadla.
Odsunutí Němci museli na místě zanechat veškerý svůj majetek, směli si s sebou vzít pouze 30, později 70 kilové zavazadlo. O to více je obdivuhodné, že mnozí z nich se vzdali jiného majetku a dali přednost záchraně rodinného betlému. V nové vlasti byly staré betlémy restaurovány a doplňovány. Vznikaly také nové betlémy podle starých předloh.

Historie

První vánoční betlém severně od Alp stál v Praze, v roce 1562, a byl postaven jezuity v kostele
svatého Klimenta. V dalších letech se podobná figurální zobrazení narození Krista rozšířila do celých Čech, na Moravu (např. 1569 první betlém v Olomouci) a také do Slezska. Tak začala v Čechách a Moravě více než 400 let trvající tradice betlémů.

Do konce 18. st. stávaly betlémy výhradně v kostelech. Pod vlivem osvícenství zakázal císař Josef II. v roce 1782 vystavovat betlémy ve všech kostelech rakousko-uherské monarchie, protože je považoval za "hloupé" a "dětinské". Navzdory tomu zůstaly betlémy nadále v oblibě u šlechty i lidu a byly stavěny tajně v privátní sféře. V roce 1804 byl pod tlakem veřejnosti zákaz betlémů zrušen. Nakonec josefínský zákaz nezpůsobil zánik betlémů, ale naopak jejich velké rozšíření, především v hraničních oblastech osídlených Němci. Tradici betlémů přijali také katoličtí Češi. V průběhu 19. st. se stavění betlému stalo široce rozšířeným zvykem v privátních domech. Kromě katolíků pěstovali tento zvyk také evangeličtí "moravští bratři". Tuto tradici si na přelomu 17. a 18. st. vzali s sebou do Ameriky, kde se zachovala dodnes především v Pensylvánii a Missouri.

Až do dnešních dnů se české a moravské betlemářství zachovalo jako živá tradice. Odsunutí Němci si ji přenesli do své nové vlasti. Na území dnešní České republiky překvapivě přežila i čtyřicet let komunismu.

Forma a styl

Pro betlémy v Čechách a na Moravě je typická velká rozmanitost forem a materiálů. Podle zeměpisné oblasti převažovalo dřevo, porcelán nebo sklo. Mimo to se používalo také chlebové těsto, látky, plech, stříbro, kámen, kamenina, vosk nebo kukuřičné šustí. V celé zemi byly také rozšířeny malované papírové betlémy. Mechanické betlémy s pohyblivými figurkami se vyskytovaly hlavně v hornických oblastech.

Chakteristickým znakem českých a moravských betlémů je stupňovitě vystavěná betlémská hora s kulisou města a malovaným pozadím. Další zvláštností této oblasti jsou skříňkové (přesný překlad z němčiny je schránkové) betlémy, které zde vznikly již v 18. st. Jejich forma byla odvozena od oltářní archy, a proto měly první skříňkové betlémy dvířka odpovídající oltářním křídlům. Později byla u skříňkových betlémů přední strana uzavřena foukaným sklem.

Do poloviny 19. st. bylo betlémské dění usídleno vždy v místním domácím prostředí. Později pod vlivem skupiny romantických umělců "Nazarénů" vznikl tzv. "orientální betlém", který přenesl svaté dění do historicky "správné" oblasti Blízkého východu. Významným představitelem tohoto směru byl malíř Josef von Führich (1800 - 1876) pocházející z Chrastavy (Kratzau) v severních Čechách. Jeho vliv jako profesora na vídeňské akademii umění sahal daleko přes zemské hranice, např. až do Švábska a Tyrol. Ovlivnil generace nejen malířů, ale také řezbářů betlémů, kterým jako předloha sloužily tzv. "Führichovy figurky".

Šumava (Böhmerwald)

Existence prvních betlémů je prokázána na konci 16. st. v oblasti okolo Českého Krumlova (Krumau). V polovině 17. st. se objevily proměnlivé celoroční betlémy, ve kterých byly vánoční scénky rozšířeny o další biblické výjevy odpovídající liturgickému roku, např. ukřižování na Velikonoce.

"Krumlovské" ručně malované papírové nebo prkénkové betlémy se v této oblasti jižních Čech zachovaly v jednotlivých exemplářích až do současnosti. Okolo roku 1780 se Krumlov stal jedním z center malovaných betlémů.

Královské město Klatovy (Klattau) stálo u počátku zlidovělých jezuitských betlémů, jejichž tvorbě se věnovali stejnou měrou studenti jezuitské koleje i měšťané. V klatovských betlémech se prolíná naivní lidová tvořivost se skutečným uměním.

V Českých Budějovicích (Budweis) jsou významné měšťanské vyřezávané betlémy. V letech 1750 až 1850 zabíraly domácí betlémy se stovkami figurek často všechny čtyři stěny jedné místnosti a zůstávaly stát až do Hromnic 2. února.

V Kašperských Horách (Bergreichenstein) byly oblé figurky vyřezané ze dřeva stejně obvyklé jako ploché reliéfní figurky z prkének nebo papíru.

"Nosiči betlémů" z Chvalšin (Kalsching) provozovali po celé Šumavě podomní předvádění betlémů. Nosili s sebou skříňky s betlémy, ve kterých se figurky pohybovaly pomocí točení klikou.

Chebsko (Egerland)

Také na Chebsku je historie stavění betlémů úzce spjata s jezuity. V roce 1629 vytvořili na hlavním oltáři kostela sv. Mikuláše v Chebu (Eger) betlémský výjev. Z roku 1659 pochází zpráva o nádherném vánočním betlému tamtéž, který se "k požehnání věřících stal skutečným povznesením oltáře a okrasou kostela".

Později začali stavět velké betlémy ve svých kostelech, např. v Kynšperku nad Ohří (Königsberg) a v Karlových Varech (Karlsbad), také benediktini, křížovníci, františkáni a premonstráti. Upřednostňovali ručně malované ploché figurky, zatímco betlémy jezuitů byly
opatřeny oblékanými figurami s pohyblivými končetinami (gliederpuppen).

S rostoucím přáním mít vlastní betlém se zvyšovala poptávka po levných jesličkách. Malíři "človíčků", kteří malovali svoje figurky na papír nebo prkénka, vyráběli papírové a prkénkové
betlémy. Po vynálezu válcovaného plechu v polovině 18. st. začal být jako podklad pro malbu široce rozšířený také plech. Tento materiál byl v polovině 19. st. nahrazen "vystřihovacími čtvrtkami" z papíru, které byly finančně dostupné také rolníkům a dělníkům.

Později byly draze oblečené a bohatě kašírované figurky z papíru nebo desek nahrazeny levnějšími "panáčky" vyřezávanými ze dřeva. Chebské řezbářství betlémů je živé dodnes, i když získalo nové formy. Na Chebsku najdeme figurky do betlémů vyrobené také z porcelánu, kameniny, chleba a těsta.

Vedle "otevřených" betlémů se zde od poloviny 18. st. začaly objevovat také skříňkové a schránkové betlémy. Chebsko je v Čechách a na Moravě oblastí nejbohatší na styly a formy, co se týče figurek i staveb betlémů.

Krušné hory (Erzgebirge)

První vánoční betlém byl postaven v roce 1595 v Chomutově (Komotau). V roce 1668 postavili jezuiti betlém v Krupce (Graupen). Sídlo Krupka-Bohosudov (Graupen-Marienschein) se později stalo centrem výroby betlémů. V oblasti mezi Vejprty (Weipert) a Krupkou převažovaly v betlémech vyřezávané figurky, které stály buď volně na betlémské hoře vystavěné do výšky v rohu světnice, nebo byly napevno připevněny ve skříňce nebo na podložce.

Už okolo roku 1700 se těšily velké oblibě ručně malované ploché figurky, ačkoliv jezuitské betlémy, které sloužily jako předloha, byly vybaveny plastickými figurkami vyřezanými ze dřeva.

V polovině 18. st. vznikaly tzv. "schaukrippen", doslova betlémy na výstavu, na ukázku nebo na odiv. U schránkových betlémů byly krajina i figurky napevno zabudovány do ochranného obalu schránky nebo skříňky, zatímco scenérie u výstavních betlémů byly pouze přimontovány na pevném podkladě.

S ukončením těžby nerostného bohatství v 18. st. se zchudlí obyvatelé Krušných hor začali věnovat domácí výrobě betlémů a obchodu s figurkami i hotovými betlémy. Předpokladem pro vznik tohoto nového domácího průmyslu byly bohaté horské lesy a šikovnost a technické znalosti horníků.

Během 19. st. se na úpatí Krušných hor objevovalo stále více betlémů vybavených lesklou třpytivou lepenkou, papírovými obrázky a plochými figurkami vyřezanými listovou pilkou.

V takzvané hračkářské oblasti (Spielzeugwinkel), která se táhne od lázní Seiffen a města Olbernhau v Sasku až k českému úpatí Krušných hor, bylo pro sériovou výrobu figurek do betlémů typické soustružení dřeva a speciální technika tzv. obručového soustružení ("reifendrehen", soustružení na speciálním zařízení, při kterém dojde k vytvoření dřevěné obruče, která má v průřezu tvar požadovaného produktu, např. zvířátka, obruč se poté nařeže na jednotlivé dílky, které se mohou dále opracovávat, např. vybarvit). Tady vznikly také proslulé krušnohorské "vánoční pyramidy". Obchodní zástupci nakupovali zboží a distribuovali je do celého světa. Malinké figurky do betlémů i figurky na hraní se balily do krabiček vyrobených z tenkých dřevěných hoblin a prosluly jako "krušnohorské krabičkové zboží" stejně jako "král louskáček" (Nussknackerkönig).

Šluknovsko a Českosaské Švýcarsko (Nordböhmisches Niederland)

Také v této oblasti formovali začátek betlemářství jezuité, první betlém byl postaven roku 1667 ve Šluknově (Schluckenau).

Svou charakteristickou formu získaly šluknovské betlémy v 19. st. V letech 1818 - 1836 se vzorem řezbářské betlemářské techniky stali vandrovní řezbáři z Grödnertal v jižním Tyrolsku. Scenérie a figurky představovaly zpočátku současné domácí prostředí. Se zavedením "orientálních betlémů" malířem Josefem von Führichem byla tato tradice přerušena. Vánoční dění bylo od té doby přemístěno do historicky a geograficky správného prostředí Blízkého východu v dobách Říše římské.

Úplné podřízení Führichově stylu vytlačilo veškeré původní lidové figurky, které ještě zbyly, byly s despektem nazývány "kalhotáři" (Hosennannl). Tradice betlémů inspirovaných domácím prostředím, tzv. domovských betlémů (Heimatkrippe), tak úplně zanikla. Proto dnes ani nevíme, jak vypadaly šluknovské betlémy v 18. st. Dokonalosti a známosti jako "Šluknovské betlémy" dosáhly až orientální betlémy především ve 20. a 30. letech dvacátého století.

Vedle volně postavených vyřezávaných betlémů byly rovněž rozšířené prkénkové betlémy (bretterkrippen), skříňkové betlémy, závěsné betlémy a pyramidy.

(Pokračování v příštím čísle.)